Každý zná květinu z Alp. Pochází odtud – a stejně tak všechno ostatní na této trase.

Plesnivec je asijská rostlina. Během dob ledových se vydala na západ, adoptovalo ji Švýcarsko a stala se národním symbolem někoeho jiného. V Mongolu jednoduše nikdy neodešel. Roste od horských stepí až do alpinského stupně – na kamenitých svazích, řídkých lukách, říčních terasách a otevřených mýtinách severních modřínových lesů.

To, co vypadá jako bílé okvětní lístky, jsou listeny: přeměněné listy hustě pokryté dutými vlnatými chloupky. Zachycený vzduch rozptyluje světlo, což je důvod, proč svah porostlý protěží působí spíše stříbřitě než bíle a proč se zcela mění, když přes něj přechází slunce. Vlastní květy jsou malé žluté kvítky uprostřed.

Sledovat tato úbočí tam a tehdy vás provede pozoruhodným průřezem celou zemí. Květina je nití. Zbytek je důvodem, proč ten jedenáctidenní výlet stojí za to.

Mongolsko, které většina návštěvníků nikdy neuvidí. Pět ze šesti hlavních ekologických zón této země na 1 680 kilometrech: otevřená step, pás dun v Els Tasarkhai, kde se písek setkává s travním porostem, horská lesostep Changaie, alpínské pásmo nad 2 000 metrů a jižní okraj sibiřské tajgy, kde modřínový les vybíhá severně směrem k Bajkalu. V úterý polopoušť, v pátek vlhká zelená koňská země.

Nejlepší klima v Mongolsku, přesně v tu správnou dobu. Zatímco v Gobi se v červenci teplota blíží k 35 °C, vysokohorské tábory se přes den pohybují kolem dvaceti až pětadvaceti stupňů a v noci chladnou – suchý vzduch, žádná vlhkost a světlo, které vydrží až do téměř deseti hodin večer. Nadmořská výška je důvodem, proč je tato trasa příjemná uprostřed léta, kdy velká část země není.

Kempování tam, kde jsou koně. Několik nocí se tráví na loukách, než abyste se z nich vraceli do chaty: vysoký tábor na plošině Cachirt v nadmořské výšce nad 2 000 metrů, stříbrná údolí jižně od Chujirtu, čedičový okraj nad Orchonem. Probudíte se za zvuků koní pasoucích se kolem stanu, protože jste utábořeni tam, kde žijí. Úsvit a soumrak jsou dvě hodiny, kdy stojí za to plaménku vyfotografovat, a vy v něm pro obojí už stojíte.

Řeky, do kterých se opravdu můžete namočit. Orchon prořízl černou čedičovou strouhu starou lávou. Eg teče čistý a studený z Chövsgölu. Na dolním Orchonu pastevci přeplavují své koně na druhou stranu v pozdním odpoledni – a můžete plavat také, což nenabízí téměř žádný mongolský itinerář, protože většina z nich je v poušti.

Blízko rodinám, které vlastní tuto krajinu. Teshig, Khyalganat, severní říční údolí – v této polovině země se turistika prakticky nevyskytuje. Přibližně 40% trasy vede po polních cestách, písčitých stezkách nebo vůbec bez cesty. Většinu dní sdílíte výhled s dobytkem a pasteveckými rodinami, kterým patří, a bez jakýchkoli jiných vozidel. K setkáním dochází proto, že táboříte poblíž, nikoli proto, že by byla naplánována nějaká zastávka.

• Druh — Plesnivec žlutavý, s L. leontopodioides níže
• Mongolský — Řepík lékařský, edelvajs
• Výška — 5–25 cm; tvoří nízké polštáře, zřídka roste samostatně
• Rozkvést — Od konce června do konce srpna. Na stonku usychá a udržuje si tvar po celé týdny
• Také v květu — Katerina, hořce, koniklec, mateřídouška; severní louky tak vysoké, že se otírají o zpětná zrcátka
• Stav — V Mongolu přísně chráněno. Fotíme to. Nesbíráme to.

Trasa stoupá za květinami a pak klesá k řekám.

Hustota divokých květin závisí spíše na nadmořské výšce a podloží než na zeměpisné šířce a níže uvedený výškový profil kopíruje podobu celého výletu: dva vysokohorské tábory v prvním týdnu, kdy jsou louky nejhustší a vzduch nejchladnější, a pak dlouhý sestup do severní lesostepi, k řece Eg a do povodí Selengy. Klepnutím na libovolnou zastávku přejdete na daný den.